Hlavní strana » Zajímá mě Irsko » 20. století

20. století

Dvacáté století a válka za nezávislost

Počátkem dvacátého století se Irsko znovu probudilo k životu. Vznikalo mnoho nacionalistických skupin snažících se o osamostatnění Irska. Jmenujme za ně alespoň Sinn Féin (My samostatní) založenou roku 1908 nebo Irish Citizen Army (Irská občanská armáda). Drobné akce těchto separatistických skupin vyústilo až k Velikonočnímu povstání roku 1916. Významnou postavou tohoto povstání jež svými důsledky vedlo ke vzniku nezávislého Irska by James Connolly. Hlavním motem povstání bylo heslo hlásající, že "všechny děti národa budou chováni se stejnou láskou", jež bylo vyryto do sochy Cúchulainna, bájeslovného hrdiny, v budově hlavní pošty na O´Connell street v Dublinu. Úspěch povstání nechtěně způsobila britská vláda, která svými tvrdými zásahy proti povstalcům učinila z Connolyho a jeho spojenců prakticky národní hrdiny. Zatýkání stovek mladých lidí a poprava šestnácti vůdců povstání (Connolly byl dokonce tak těžce raněn, že ho museli před popravčí četu posadit do židle) vzbudilo v irském obyvatelstvu nebývalý odpor. Ve volbách roku 1918 zvítězila Sinn Féin. Její členové ustavili v Dublinu nelegální shromáždění nazvané Dáil Eireann (parlament Irska). První zasedání se konalo v lednu 1919 za přítomnosti pouhých dvaceti pěti členů Sinn Féin (většina nepřítomných byla ve vězení). V téže době byl u Soloheadbegu v hrabství Tipperary přepaden transport výbušnin přičemž byli zastřeleni dva policisté. Ačkoli Sinn Féin tuto akci nepodporoval, fakticky znamenala počátek Války za nezávislost.

Válka za nezávislost a její důsledky

Válka o nezávislost probíhala ve dvou frontách - politické a vojenské. Jako důležitější se později ukázal boj politický. Čím drastičtěji se Britská vláda pokoušela Iry potlačit, tím větší byla podpora Irska ve světě. Velkou roli hrály sdělovací prostředky. Bezdůvodné střílení irských civilistů a vypalování irských vesnic jako odveta za padlé britské vojáky šokovala i obyvatelstvo Británie. Posledním pokusem Britů bylo ustavení polovojenských jednotek na zastrašení IRA. Jednotky nesly jméno Black and Tans (Černohnědí) a velmi poškodily pověst britské vlády v Irsku. Činnost IRA se začala stupňovat, stoupala krutost s jakou postupovala proti "zrádcům irské věci" a stupňovaly se její útoky proti příslušníkům britské armády. Příkladem moci sdělovacích prostředků je i případ Terence MacSwieyho, starosty Corku, který byl za podivných okolností zatčen a odsouzen Brity. Prohlásil, že "vítězství patří těm, kdo nejvíce vytrpí, a ne těm, kdo způsobí nejvíce utrpení". Zahájil protestní hladovku trvající sedmdesát čtyři dny a stal se tak hrdinou Irska a inspiroval vůdce indického nacionalizmu Mahátmu Gándhího.

Po těchto událostech byla britská strana nutna přiznat porážku a v roce 1922 byla podepsána Anglo-irská smlouva, podle které mělo dvacet šest jihoirských hrabství stojících o nezávislost, založit republiku pod záštitou Británie se stejnými právy jaké měla Austrálie nebo Kanada. Irsko se ihned rozdělilo na dva tábory - zastánce smlouvy a republikány. Brzy se začalo schylovat k občanské válce.

Občanská válka a její důsledky

Irská občanská válka vypukla 28. června 1922, kdy nově utvořená armáda Svobodného státu (zastánci smlouvy) zaútočila na republikány, jejichž hlavní štáb sídlil v soudní budově Four Courts v Dublinu. Trvala necelý rok a vyznačovala se krutostí na obou stranách. Skončila, aniž by se republikáni formálně vzdali. Jeden z hlavních představitelů republikánů Eamon de Valera byl zatčen a uvězněn.

Občanská válka měla katastrofální následky na ekonomiku Irska. Mnoho podniků bylo zničeno a bylo obtížné najít jakoukoli práci. Nastala další velká vlna emigrací převážně do Spojených států Amerických.

Vzniklo mnoho politických stran, které jsou dodnes zastoupeny v Dáil Eireann. Strana Sinn Féin se rozštěpila a zastánci smlouvy pak založili vlastní stranu Fine Gael (Rodina Irů). Tato strana pak tvořila vládu Svobodného státu až do roku 1932. Republikánská část Sinn Féin odmítla dále zasedat v Dáil Eireann a nechtěla složit přísahu věrnosti Britské koruně. Eamon de Valera byl propuštěn z vězení, vystoupil ze Sinn Féin a založil novou stranu Fianna Fáil (Vojáci Irska).

První vláda svobodného státu

První vláda byla tvořena stranou Cumann na Gaedheal. Nevykonala toho mnoho, nebyla schopna řešit sociální problémy, které zemi sužovaly, ale byla velmi úzce spjata s katolickou církví. Představitelé strany měli velmi přísné morální kodexy a zavedli několik nepopulárních zákonů jako je zákaz rozvodů, potratů, antikoncepce a zavedli přísnou cenzuru umělecké tvorby. Cenzurní komise, ustavená roku 1929, byla natolik výkonná, že W.B. Yeats, slavný spisovatel prohlásil, že "Seznam zakázaných knih se čte jako encyklopedie Kdo je kdo v literatuře starší i moderní". Cenzura byla uvolněna až v šedesátých letech, ale příslušné zákony, které ji umožňují, existují dodnes. Další vláda složená stranou Fianna Fáil roku 1932 už byla o něco úspěšnější. Její vůdce Eamon de Valera předložil Dáilu v roce 1937 návrh nové ústavy, který byl podpořen naprostou většinou Dáilu i občany v referendu.

Ústava prohlašuje, že Irsko je suverénní, nezávislý a demokratický stát. Sporným bodem však bylo označení Irska jako republiku s třiceti dvěma hrabstvími (včetně dnešního Severního Irska). v roce 1939 po začátku Druhé světové války vyhlásila vláda v čele s de Valerou politiku naprosté neutrality, kterou podpořila (kromě IRA) naprostá většina občanů a kterou si Irsko zachovalo až do konce války.

Po válce se však znovu přihlásily sociální problémy a vzrostl počet emigrujících do Spojených států a Británie, kde byla dostupná práce při budování měst, zničených válkou. Tyto události vedly k založení nové strany Clann na Poblachta (Děti republiky) pod vedením Seána MacBridea, pozdějšího držitele Nobelovy i Leninovy ceny míru. Strana získala významné zastoupení v Dáilu ve všeobecných volbách roku 1948.

Vyhlášení republiky

Zákon o Irské republice vstoupil v platnost na Velikonoční pondělí roku 1949. Byl vytvořen na přímý popud MacBridea a jeho hlavním cílem bylo "odstranit zbraně z irské politiky". V zákoně bylo řečeno, že vzniká Irská republika o dvaceti šesti hrabstvích, čímž byl potvrzen status Severního Irska jako součásti Velké Británie. V roce 1965 byla strana Clann na Poblacht rozpuštěna. Její bývalý vůdce Eamon de Valera se ujal úřadu prezidenta na další dvě volební období (1959-1973) a stal e jednou z nejvýznamnějších osobností irské politiky dvacátého století. Jeho hlavním přínosem bylo, že se mu podařilo vytvořit irskou republiku se vším všudy, byl podporovatelem Irštiny a schopným vyjednavačem.

Evropské společenství (ES), hospodářská krize

Vstup do ES (dnešní Evropská unie) vstoupil do platnosti po referendu k prvnímu lednu 1973. Nejvíce si od vstupu do ES slibovali zemědělci. Těšili se na dotace, které jim byly slíbeny, a byli nadšeni z vyšších cen zemědělských produktů. Jenže vláda nebyla na dotace dostatečně připravena, mnoho finančních zdrojů zůstalo nevyužito, díky špatnému plánování. Vláda rušila daně, aby přilákala zahraniční investory, z nichž však většina odešla, jakmile daňové prázdniny skončily. Země se opět začala propadat do hospodářské krize spojené již tradičně s vlnou emigrace. Do roku 1986 stoupal počet ozbrojených potyček po celém Irsku, které souvisely s napjatou situací na severu ostrova. IRA s opět hlásila ke slovu a její členové byli masově zatýkáni a popravováni v obojím Irsku.

Konec dvacátého století v Irské politice

Po roce 1986 se vláda v čele s Charlesem J. Haugheyem pokusila o změnu finanční politiky země, aby zabránila stále vzrůstající emigraci obyvatelstva. Nová finanční politika nevedla ke zlepšení a emigrace pokračovala (počet emigrantů dosahoval počtu každoročně narozených Irů).

Po roce 1986 se situace přeci jen zlepšila a Irsko se stalo jednou z nejoddanějších členů EU. Irská politika se zaměřila na zvládnutí kriterií pro přechod na společnou měnu EU - Euro. i přes štědré dotace EU a zlepšující se ekonomickou situaci dosahovala nezaměstnanost v letech 1988-1995 téměř dvaceti procent a emigrace pokračovala. v politickém životě se staly normou koaliční vlády. Po volbách roku 1990 se presidentem stala poprvé v irských dějinách žena Mary Robinson, která byla v této pozici vystřídána další ženou Mary McAleese roku 1997. K 1. 1. roku 2002 přestoupilo Irsko na jednotnou měnu EU - Euro. Posledních několik let je irská republika na vzestupu a považuje se za jednu z nejrychleji se rozvíjejících zemí EU.


Uživatelský účet

   Registrace

Zapomněli jste heslo?

Soukromá inzerce

poptávka bydlení
Hledáme ubytování pro mladý pár v Dublinu a okolí od ...

Diskusní fórum

13.10. - praha autem
Dobry den potrebuji se dostat zpet do prahy sle nemam penize na letenku prise...

11.10. - DUBLIN
Caute vsichni z Dublinu 13.10 bych Mel priletet z helsinek Asi kolem 18:10 mi...

29.09. - hladam spolubyvajucich
Originál vložil(a): pato

ahojte, riesim teraz ubytovanie a v...

29.09. - Sligo
Originál vložil(a): petr sterik

Originál vložil(a): Ondře...

29.09. - Sligo
Originál vložil(a): Ondřej Kříž

Ahoj chystam se 11.10 do...

21.09. - Satelit
zdravím ,ještě jednou někdo okolí Mullingar ,Tullamore kdo by mi přemí...


Copyright © Loužecký.cz, 2009—  |  O stránkách  |  Inzerce  |  RSS  |  Webdesign: Marlou  |  phpRS