Hlavní strana » Zajímá mě Irsko » Historický vývoj Irska

Historický vývoj Irska

První osadníci

První osadníci přišli do Irska patrně už v době mezolitu asi před 8000 lety. Přišli z Británie a vylodili se na severovýchodě nedaleko dnešního města Larne. Byli to lovci a používali primitivní nástroje.

Dalšími kolonisty, kteří přišli asi 3000 let BC, byli zemědělci, kteří chovali dobytek, obdělávali půdu a v omezené míře obchodovali. Žili v době neolitu a stopy po jejich civilizaci si můžeme prohlédnout ve skanzenu nedaleko jezera Lough Gur v hrabství Limerick.

Tito lidé projevovali velkou úctu mrtvým. Stavěli impozantní hroby několika typů. Dochovaly se hroby portálové, které nazýváme portálovými dolmeny. Jsou to hroby megalitické a skládají se ze dvou nebo tří vztyčených kamenů podpírající jednu nebo dvě vrcholové desky. Nejpozoruhodnější z nich najdeme v Poulnabronu v oblasti Burren, v hrabství Clare.

Mnohem složitější jsou hroby chodbové. Tvoří je velká hliněná mohyla navršená přes kamennou pohřební komoru, od které vede chodba. Jeden z největších hrobů tohoto tipu se nachází na vrcholu Knocknarea Mountain v hrabství Sligo. Podle legendy je tu pohřbena královna Medb, vůdkyně provincie Connacht, ale vchod do komory se ztratil a není technicky proveditelné vykopat tisíce tun skály kvůli jeho nalezení. Další takovéto hroby nalezneme nedaleko Dublinu v údolí řeky Boyne. Nejznámější z nich je New-grange, mohyla vysoká 11 metrů, s průměrem přes 85 metrů. Předpokládá se, že vznikla o jedno či dvě století dříve než první egyptská pyramida.

Pevnosti doby železné

Po roce 500 BC začaly na území Irska vznikat mohutnější stavby a dodnes se zachovalo mnoho pevností různých tvarů a typů. Nejznámější a nejnavštěvovanější z nich je Dún Aengus na Inis Móru, největším z Aranských ostrovů v Galwayském zálivu. Je to kruhová pevnost postavena na útesu ve výšce asi 100 metrů nad mořem. Jedna z teorií ji pokládá za obranou pevnost, avšak nikdo neví, kdo měli být těmi tolik obávanými útočníky, jiná teorie mluví o tom, že pevnost neměla fortifikační význam, ale byla centrem kultury pro místní obyvatelstvo.

Na pevnině je pak nejdochovalejší kruhovou pevností Aileachův Grianán v Donegalu nebo Staigue Fort v hrabství Kerry.

Keltové

Kolem 6. století př. n. I. začali do Irska ve vlnách přicházet Keltové z Evropy. Podle pověsti vynikali chytrostí, řemeslnou zručností a odvahou hraničící až s bezhlavostí. Zajímavý popis keltské povahy nám podává římský historik Diodóros Sicilský z 1. století BC: "Fyzicky vypadají Keltové hrůzostrašně a mají hluboký a velmi drsný hlas. Při rozmluvě jsou skoupí na slovo, mluví v hádankách a náznacích a nechávají velký prostor pro dohady.Často přehánějí, aby sami vynikli a umenšili postavení druhých. Vychloubají se, vyhrožují a sami sebe nabubřele vynášejí, ale přece jen mají bystrého ducha a přirozené vlohy k učení..."

Politické dělení Irska v době Keltů

Země byla rozdělena na asi 150 malých království a 5 provincií, z nichž každá měla svého krále. (Názvy 4 z nich - Ulstru, Munsteru, Leinsteru a Connachtu, se užívají zvláště v názvech sportovních mužstev dodnes.) Města neexistovala a prostředkem směny byla kráva. Keltové velmi ctili rodinu. Každé hrabství ovládala jedna rodina, ale nástupnictví neměl zaručeno nejstarší potomek, jak bylo zvykem v jiných kulturách, nýbrž se určovalo volbou. Právo volit měli starší z různých klanů, což způsobovalo časté sváry a rozbroje.

Ačkoliv Kelti Irsko nikdy nesjednotili politicky, podařilo se jim dosáhnout jednoty kulturní a jazykové.

Keltská společnost

O Keltech je známo, že pořádali lovy na lebky. Například v Ulsteru musel každý mladík, když dospěl do puberty a měl poprvé válčit, překročit hranice Connachtu, usmrtit nepřítele a přinést jeho hlavu. Svědectvím tohoto zvyku jsou i keltské svatyně. Například v Entremontu, vzdáleném několik kilometrů od Aix-en-Provence, se kromě reliéfů znázorňujících uťaté hlavy našla i řada lebek provrtaných tak, aby je bylo možno pověsit na hřebík.

Velmi důležitá pro Kelty byla také směna. Označovali ji jako darování a oplátka. To poměrně úzce souviselo s pojmem prestiže, tím, jak vzácný dar darovali, ukazovali své společenské postavení. Nechtěl-li se obdarovaný společensky znemožnit, musel ho oplatit věcí ještě větší hodnoty. Oba se tak dlouho předháněli v prezentování svého bohatství, až se mnohdy zruinovali. Tato klání se konala o slavnostech, které byly zvláště četné za nepříznivého ročního období.

Kromě dobytku se často vyměňovaly ozdoby, zejména náhrdelníky a typické nákrční kruhy.

Soustava výměny darů měla pro keltskou společnost závažné důsledky, protože otřásla společnou strukturou. Historik H. Hubert dodává, že značně přispěla k ožebračení Irska: "Celé Irsko se zapletlo do nekonečného cyklu, v němž jedni dobytek chtě nechtě půjčovali a druzí si ho vypůjčovali. Tím se měnilo postavení osob na společenském žebříčku."

Keltská rodina

Pro irské Kelty byla velmi typická uvolněná sexuální morálka. Rodinné svazky měly nejrůznější podobu a v mnohém jsou srovnatelné se zvyky zvířecích druhů, neboť ženy byly mužům společné.

Irským keltským zvykem byl tzv. sňatek na zkoušku. Ten se definitivním stával teprve narozením dítěte. v praxi to probíhalo tak, že muž si vzal družku na nějakou dobu, a pak ji přenechal tomu, kdo byl ochoten ji koupit. Zákonem stanovená cena ženy se rovnala třem kusům skotu.

Na britských ostrovech náležely k rodině i konkubíny. Ty měly vymezené postavení. v Irsku byly soupeřkami zákonných manželek, které však nad nimi měly určitá práva, mohly je například zbít.

Pokud manželka nevyléčitelně onemocněla, nabyl manžel práva oženit se s jinou.

Právo a vlastnictví

Zeměpisné prostředí a tedy i způsob života, organizace rodiny, vlastnictví, zvyky a obyčeje ovlivňují zákony, spravedlnost a vládu. v Irsku, dobytkářském kraji, kde stádo bylo důležitější než půda, se soukromé vlastnictví týkalo skotu. Movitým majetkem bylo množství volů, které zámožný člověk dával pást na občině, o jejíž přivlastnění se snažil. Protože se mu však stádo stále rozrůstalo, půjčoval dobytek, a tak si vytvářel klientelu. Půjčoval ho jednak svobodný, čímž se postavení vypůjčujícího neměnilo a jednak nevolný, u něhož se postavení vypůjčujícího měnilo. Lidé vyhledávali raději dobytek nevolný, třebaže na úkol svobody, protože hospodářsky to pro ně bylo výhodnější. Tak se v Irsku vytvořila kategorie lidí zvaných "volská šlechta".

Keltové byli velmi hrdí a svárliví a otázka, kdo má mít přednost, jim zavdávala příležitost k nekonečným sporům. Při hodech se postavení hostů rozlišovalo tím, jaká místa zaujímali a jaké kusy masa se jim přidělovaly. Podle tohoto zákona byl králi určen první kus svíčkové, za ním následoval šlechtic první třídy, rovněž s nárokem na svíčkovou, zatímco šlechtic druhé třídy se musel spokojit s kýtou. Takto můžeme sledovat postupné ubývání prestiže Druidů původně rovných králům. Později byli na hostinách postaveni jen na úroveň šlechticů páté třídy a na hostinách měli nárok pouze na podřadné kusy masa a tlapy.

Spory o to, kdo má mít přednost, často vedly k vraždám. Vraždy se řešily dohodou mezi obyvateli a rodinou oběti nebo výrokem Druida. Cena krve byla velmi vysoká a zpravidla ožebračila vraha i jeho rodinu. Kdo nemohl zaplatit, byl popraven. Mohl-li zaplatit, musel pak stejně i s celým rodem odejít do vyhnanství, nebo se poddat nějakému bohatému pánu.

Válečníci

Keltové naplňovali starověký svět děsem. Válečnictví v nich rozpoutávalo všechny elementární síly. Aby dosáhli nezbytného stavu vytržení a zastrašili nepřítele, křičeli, zpívali a tančili. Pro znásobení této živelné síly navíc často odkládali oděv. Tím, že se zbavili překážejícího oděvu, projevovali posvátnou zuřivost, která podle bájí u keltských náčelníků přecházela až v křeč. Záliba Keltů ve válčení způsobila, že se stali vyhledávanými žoldnéři. Dostávali štědře zaplaceno a národy Evropy i Blízkého východu si pokládaly za čest mít ve svých službách tyto bojovníky, ozbrojené dlouhým mečem a štítem.

Druidové

Druidismus byl náboženstvím Irských Keltů. Patrně se vyvinul z orfismu a pythagoreismu. Druid byl duchovním i věštcem. Podle četných starověkých autorů měli Druidové další funkce: byli vychovateli mládeže, soudci a náboženskými vůdci. Druidové každoročně sněmovali v zemi Carnutů, na mýtině obrovského lesa, na jihu Pařížské pánve. v lese se z dubů zimních sbíralo jmelí. To se sekalo šestý den po novoluní, dokud měsíce ještě přibývalo. Přitom se obětovali dva bílí býci.

Druidové si dubu zimního nesmírně vážili a pokládali ho za posvátný. Jeho ratolesti se používali při všech obětech. Jestliže na tomto stromě vyrostlo jmelí, bylo to znamení, že je to strom boží.

Důvěrný vztah k přírodě způsobil, že Keltové poznali chrám teprve díky římskému vlivu. k posvátným obřadům původně patřili vyvolená místa jako lesy, vřesoviště, hory či prameny řek.


Uživatelský účet

   Registrace

Zapomněli jste heslo?

Soukromá inzerce

poptávka různé
Dobry den, shanim nekoho, kdo by mi mohl upect na Vanoce tr...

poptávka bydlení
Zdravím všechny v Dublinu. Jedeme na oslavy sv. Patrika do...

Diskusní fórum

27.11. - cesta Praha-Dublin
Nasel by se nekdo, kdo cestuje z CR/ Prahy autem a vzal by s sebou psa/stene?...

27.11. - cesta Praha-Dublin
Nasel by se nekdo, kdo cestuje z CR/ Prahy autem a vzal by s sebou psa/stene?...

10.11. - Hledam Pracu
hľadám prácu . Som mäsiar a som velmy dobrý mäsiar . Som z Roscrea , al...

10.11. - Satelit nejde
ahojte vsetci mam upc a ked prsi tak mi ide len plus joj a discovery. Uz som ...

10.11. - Satelit
ahojte vsetci mam upc a ked prsi tak mi ide len plus joj a discovery. Uz som...

09.11. - Prace
Originál vložil(a): Milan Hlobil

Ahoj. Zkrachovalo mi ubytov...


Copyright © Loužecký.cz, 2009—  |  O stránkách  |  Inzerce  |  RSS  |  Webdesign: Marlou  |  phpRS