• Irsko Aktuálně
  • Aktuálně z Irska
  • Kultura
  • Rozhovory
  • Tipy na výlety
  • Praktické informace
  • Poradna
  • Soukromá inzerce
  • Diskusní fórum
  • Odkazy
  • O stránkách
• Jedu do Irska
  • Poznáváme Irsko
  • Památky
  • Irská města
  • Mapa Irska
  • Fotoarchiv
  • Videoarchiv
• Práce a studium
  • Práce v Irsku
  • Studium v Irsku
  • Pracovně právní náležitosti a pravidla
  • Mzda, pracovní doba a dovolená
  • Registrace zaměstnanců, daně a sociální pojistné
  • Sociální zabezpečení
  • Zdravotní péče a pojištění
  • Ukončení pracovního poměru
  • Důležité adresy a telefonní čísla
  • Pracovní a jiné zkušenosti
• Zajímá mě Irsko
  • Základní údaje
  • Historie
  • Kultura
  • Sport
  • Jazyk
  • Gastronomie
• Irská republika
  • Irský stát
  • Ekonomika
  • Průmysl
  • Zemědělství
  • Doprava
  • Školství
  • Sociální politika, zdravotnictví
  • Energetika
  • Telekomunikace a masmedia
• Severní Irsko
  • Politický vývoj
  • Konflikt v severním Irsku
  • Politické strany
• Česko v Irsku
  • Krajané v Irsku
• Irsko v Česku
  • Kam za Irskem v ČR
  • Škola irských tanců
  • Irská hudba
  • Skupiny irských tanců
  • Irské hospody

---

---

Historický vývoj Irska

• První osadníci
• Středověké Irsko
• Postupný úpadek gaelského Irska
• 19. století
• 20. století

První osadníci

První osadníci přišli do Irska patrně už v době mezolitu asi před 8000 lety. Přišli z Británie a vylodili se na severovýchodě nedaleko dnešního města Larne. Byli to lovci a používali primitivní nástroje.

Dalšími kolonisty, kteří přišli asi 3000 let BC, byli zemědělci, kteří chovali dobytek, obdělávali půdu a v omezené míře obchodovali. Žili v době neolitu a stopy po jejich civilizaci si můžeme prohlédnout ve skanzenu nedaleko jezera Lough Gur v hrabství Limerick.

Tito lidé projevovali velkou úctu mrtvým. Stavěli impozantní hroby několika typů. Dochovaly se hroby portálové, které nazýváme portálovými dolmeny. Jsou to hroby megalitické a skládají se ze dvou nebo tří vztyčených kamenů podpírající jednu nebo dvě vrcholové desky. Nejpozoruhodnější z nich najdeme v Poulnabronu v oblasti Burren, v hrabství Clare.

Mnohem složitější jsou hroby chodbové. Tvoří je velká hliněná mohyla navršená přes kamennou pohřební komoru, od které vede chodba. Jeden z největších hrobů tohoto tipu se nachází na vrcholu Knocknarea Mountain v hrabství Sligo. Podle legendy je tu pohřbena královna Medb, vůdkyně provincie Connacht, ale vchod do komory se ztratil a není technicky proveditelné vykopat tisíce tun skály kvůli jeho nalezení. Další takovéto hroby nalezneme nedaleko Dublinu v údolí řeky Boyne. Nejznámější z nich je New-grange, mohyla vysoká 11 metrů, s průměrem přes 85 metrů. Předpokládá se, že vznikla o jedno či dvě století dříve než první egyptská pyramida.

Pevnosti doby železné

Po roce 500 BC začaly na území Irska vznikat mohutnější stavby a dodnes se zachovalo mnoho pevností různých tvarů a typů. Nejznámější a nejnavštěvovanější z nich je Dún Aengus na Inis Móru, největším z Aranských ostrovů v Galwayském zálivu. Je to kruhová pevnost postavena na útesu ve výšce asi 100 metrů nad mořem. Jedna z teorií ji pokládá za obranou pevnost, avšak nikdo neví, kdo měli být těmi tolik obávanými útočníky, jiná teorie mluví o tom, že pevnost neměla fortifikační význam, ale byla centrem kultury pro místní obyvatelstvo.

Na pevnině je pak nejdochovalejší kruhovou pevností Aileachův Grianán v Donegalu nebo Staigue Fort v hrabství Kerry.

Keltové

Kolem 6. století př. n. I. začali do Irska ve vlnách přicházet Keltové z Evropy. Podle pověsti vynikali chytrostí, řemeslnou zručností a odvahou hraničící až s bezhlavostí. Zajímavý popis keltské povahy nám podává římský historik Diodóros Sicilský z 1. století BC: "Fyzicky vypadají Keltové hrůzostrašně a mají hluboký a velmi drsný hlas. Při rozmluvě jsou skoupí na slovo, mluví v hádankách a náznacích a nechávají velký prostor pro dohady.Často přehánějí, aby sami vynikli a umenšili postavení druhých. Vychloubají se, vyhrožují a sami sebe nabubřele vynášejí, ale přece jen mají bystrého ducha a přirozené vlohy k učení..."

Politické dělení Irska v době Keltů

Země byla rozdělena na asi 150 malých království a 5 provincií, z nichž každá měla svého krále. (Názvy 4 z nich - Ulstru, Munsteru, Leinsteru a Connachtu, se užívají zvláště v názvech sportovních mužstev dodnes.) Města neexistovala a prostředkem směny byla kráva. Keltové velmi ctili rodinu. Každé hrabství ovládala jedna rodina, ale nástupnictví neměl zaručeno nejstarší potomek, jak bylo zvykem v jiných kulturách, nýbrž se určovalo volbou. Právo volit měli starší z různých klanů, což způsobovalo časté sváry a rozbroje.

Ačkoliv Kelti Irsko nikdy nesjednotili politicky, podařilo se jim dosáhnout jednoty kulturní a jazykové.

Keltská společnost

O Keltech je známo, že pořádali lovy na lebky. Například v Ulsteru musel každý mladík, když dospěl do puberty a měl poprvé válčit, překročit hranice Connachtu, usmrtit nepřítele a přinést jeho hlavu. Svědectvím tohoto zvyku jsou i keltské svatyně. Například v Entremontu, vzdáleném několik kilometrů od Aix-en-Provence, se kromě reliéfů znázorňujících uťaté hlavy našla i řada lebek provrtaných tak, aby je bylo možno pověsit na hřebík.

Velmi důležitá pro Kelty byla také směna. Označovali ji jako darování a oplátka. To poměrně úzce souviselo s pojmem prestiže, tím, jak vzácný dar darovali, ukazovali své společenské postavení. Nechtěl-li se obdarovaný společensky znemožnit, musel ho oplatit věcí ještě větší hodnoty. Oba se tak dlouho předháněli v prezentování svého bohatství, až se mnohdy zruinovali. Tato klání se konala o slavnostech, které byly zvláště četné za nepříznivého ročního období.

Kromě dobytku se často vyměňovaly ozdoby, zejména náhrdelníky a typické nákrční kruhy.

Soustava výměny darů měla pro keltskou společnost závažné důsledky, protože otřásla společnou strukturou. Historik H. Hubert dodává, že značně přispěla k ožebračení Irska: "Celé Irsko se zapletlo do nekonečného cyklu, v němž jedni dobytek chtě nechtě půjčovali a druzí si ho vypůjčovali. Tím se měnilo postavení osob na společenském žebříčku."

Keltská rodina

Pro irské Kelty byla velmi typická uvolněná sexuální morálka. Rodinné svazky měly nejrůznější podobu a v mnohém jsou srovnatelné se zvyky zvířecích druhů, neboť ženy byly mužům společné.

Irským keltským zvykem byl tzv. sňatek na zkoušku. Ten se definitivním stával teprve narozením dítěte. v praxi to probíhalo tak, že muž si vzal družku na nějakou dobu, a pak ji přenechal tomu, kdo byl ochoten ji koupit. Zákonem stanovená cena ženy se rovnala třem kusům skotu.

Na britských ostrovech náležely k rodině i konkubíny. Ty měly vymezené postavení. v Irsku byly soupeřkami zákonných manželek, které však nad nimi měly určitá práva, mohly je například zbít.

Pokud manželka nevyléčitelně onemocněla, nabyl manžel práva oženit se s jinou.

Právo a vlastnictví

Zeměpisné prostředí a tedy i způsob života, organizace rodiny, vlastnictví, zvyky a obyčeje ovlivňují zákony, spravedlnost a vládu. v Irsku, dobytkářském kraji, kde stádo bylo důležitější než půda, se soukromé vlastnictví týkalo skotu. Movitým majetkem bylo množství volů, které zámožný člověk dával pást na občině, o jejíž přivlastnění se snažil. Protože se mu však stádo stále rozrůstalo, půjčoval dobytek, a tak si vytvářel klientelu. Půjčoval ho jednak svobodný, čímž se postavení vypůjčujícího neměnilo a jednak nevolný, u něhož se postavení vypůjčujícího měnilo. Lidé vyhledávali raději dobytek nevolný, třebaže na úkol svobody, protože hospodářsky to pro ně bylo výhodnější. Tak se v Irsku vytvořila kategorie lidí zvaných "volská šlechta".

Keltové byli velmi hrdí a svárliví a otázka, kdo má mít přednost, jim zavdávala příležitost k nekonečným sporům. Při hodech se postavení hostů rozlišovalo tím, jaká místa zaujímali a jaké kusy masa se jim přidělovaly. Podle tohoto zákona byl králi určen první kus svíčkové, za ním následoval šlechtic první třídy, rovněž s nárokem na svíčkovou, zatímco šlechtic druhé třídy se musel spokojit s kýtou. Takto můžeme sledovat postupné ubývání prestiže Druidů původně rovných králům. Později byli na hostinách postaveni jen na úroveň šlechticů páté třídy a na hostinách měli nárok pouze na podřadné kusy masa a tlapy.

Spory o to, kdo má mít přednost, často vedly k vraždám. Vraždy se řešily dohodou mezi obyvateli a rodinou oběti nebo výrokem Druida. Cena krve byla velmi vysoká a zpravidla ožebračila vraha i jeho rodinu. Kdo nemohl zaplatit, byl popraven. Mohl-li zaplatit, musel pak stejně i s celým rodem odejít do vyhnanství, nebo se poddat nějakému bohatému pánu.

Válečníci

Keltové naplňovali starověký svět děsem. Válečnictví v nich rozpoutávalo všechny elementární síly. Aby dosáhli nezbytného stavu vytržení a zastrašili nepřítele, křičeli, zpívali a tančili. Pro znásobení této živelné síly navíc často odkládali oděv. Tím, že se zbavili překážejícího oděvu, projevovali posvátnou zuřivost, která podle bájí u keltských náčelníků přecházela až v křeč. Záliba Keltů ve válčení způsobila, že se stali vyhledávanými žoldnéři. Dostávali štědře zaplaceno a národy Evropy i Blízkého východu si pokládaly za čest mít ve svých službách tyto bojovníky, ozbrojené dlouhým mečem a štítem.

Druidové

Druidismus byl náboženstvím Irských Keltů. Patrně se vyvinul z orfismu a pythagoreismu. Druid byl duchovním i věštcem. Podle četných starověkých autorů měli Druidové další funkce: byli vychovateli mládeže, soudci a náboženskými vůdci. Druidové každoročně sněmovali v zemi Carnutů, na mýtině obrovského lesa, na jihu Pařížské pánve. v lese se z dubů zimních sbíralo jmelí. To se sekalo šestý den po novoluní, dokud měsíce ještě přibývalo. Přitom se obětovali dva bílí býci.

Druidové si dubu zimního nesmírně vážili a pokládali ho za posvátný. Jeho ratolesti se používali při všech obětech. Jestliže na tomto stromě vyrostlo jmelí, bylo to znamení, že je to strom boží.

Důvěrný vztah k přírodě způsobil, že Keltové poznali chrám teprve díky římskému vlivu. k posvátným obřadům původně patřili vyvolená místa jako lesy, vřesoviště, hory či prameny řek.

Další projekt Loužecký.cz