Hlavní strana » Rozhovory » Jen jsem se ocitnul ve špatný čas na špatném místě...

Jen jsem se ocitnul ve špatný čas na špatném místě...

17. 12. 2006 | Markéta Pippalová, Dublin | 11558 přečtení | počet komentářů: 12

S Láďou jsem se seznámila v prosinci minulého roku. S kamarádem jsme hledali náhradní nájemníky, protože jsme se chtěli přestěhovat. Byli jsme rádi, že se nám na náš inzerát ozvali dva Češi, kteří zrovna jen přijeli do Dublinu. Spřátelili jsme se a protože jsme se přestěhovali jen o pár bloků dál, stále jsme se navštěvovali a podnikali společné výlety. Jednoho jarního odpoledne mi zavolal Jakub, Láďův kamarád: „Ahoj, tak jsem si říkal, jestli bys dnes neměla čas, zajít se mnou do nemocnice za Láďou. Včera se něco semlelo a já jsem ho chtěl jít navštívit.“ ...

S odstupem času jsem se rozhodla udělat s Láďou rozhovor a přiblížit vám osud jednoho krajana, který se, jak sám řekl, ocitl ve špatnou dobu na špatném místě.

Proč jsi se vlastně rozhodl přijet do Irska?

Cítil jsem, že potřebuju nějakou změnu a s kamarádem ze školy jsme se rozhodli pro Irsko, také kvůli tomu, že jsme se chtěli naučit anglicky a také si něco přivydělat. Můj kamarád znal v Dublinu jen jednu osobu a to ještě k tomu přes internet. Takže jsme jeli do Dublinu na ‚pas blind‘ jak se říká.

Jaké byly začátky tady v Irsku?

Přijeli jsme začátkem prosince 2005. První měsíc jsme živořili o toastech, másle a sýru, jen na Štědrý večer jsme měli párky a bramborovou kaši. Jo, to byly crazy začátky!

Po 1,5 měsíci usilovného běhání po hotelech, restauracích a barech se ‚sívíčkem‘, se nám podařilo najít práci v oboru. Oba s kamarádem jsme nastoupili do jedné firmy jako dělníci ve výrobě, v podstatě jsme letovali konektory na kabely.

S prácí nám tu konečně začal život! V podstatě každý víkend jsme někam vyráželi za zábavou a oblíbili jsme si Česko-Slovenskou hospodu Living Room.

Co se vlastně přihodilo té osudné noci?

Stalo se to 12. března. Jako obvykle jsem vyrazil s přáteli do Living Roomu, ale Jakub zůstal ten večer doma. Kolem druhé hodiny ráno, když se vlastně zavíralo, jsem vyrazil domů. Bydlel jsem jen nějakých 20 minut od centra, takže jsem jako obvykle vyrazil pěšky. Ani mě nenapadlo, že by se mi mohlo něco stát, ale vybral jsem si relativně bezpečnější trasu, která vedla přes Parnel Square East a pak přes Dorset Street na Drumcondru. Nechtěl jsem totiž jít přes nechvalně známou Summerhill.

Takže, kde se to stalo? A co se vlastně přesně stalo?

Jak jsem říkal, dal jsem si s přáteli pár piv a kolem druhé hodiny ráno jsem se vracel sám domů přes Parnel Square East směrem na Dorset Street.
Všude kolem bylo celkem dost lidí, spousta z nich se asi vracela z klubů a hospod, které v tu dobu zavírají. Díval jsem se přes cestu na druhou stranu ulice, otáčel jsem hlavu zpět v okamžiku, kdy mě míjeli dvě osoby, a najednou mi jedna přilítla.
Ani nevím, jestli to bylo pěstí, nebo láhví, nebo....

V prvním okamžiku mi jen prolétlo hlavou: "Co ten blbec dělá?"
Já totiž nosím brýle a mám čtyři dioptrie. Po pár krocích jsem si je chtěl upravit a zjišťuji, že mi v nich chybí sklo.

To jsem se už zastavil a uvědomil jsem si, že mi z oka teče krev. V ten moment se dostavil šok a já jsem si klekl na kolena a najednou jsem ležel na zemi. Matně si pamatuju, že se kolem mě seběhlo pár lidí, mohlo jich být tak pět a jeden z nich mi zavolal sanitku.

Komunikoval jsi nějak s těmi lidmi než přijela sanitka?

Myslím, že někdo z nich viděl, co se událo. Já jsem jen opakoval, že nevidím. Pak jsem volal Jakubovi, abych mu řekl, co se stalo a chtěl jsem, aby za mnou přišel, ale sanitka přijela rychle, myslím, že to nebylo ani 10 minut, takže mě už nezastihl. Čas jsem moc nevnímal, takže prostě nevím. Z nemocnice jsem mu pak ale hned volal, že jsem v Mater Hospital, ať za mnou nechodí, že mu dám vědět co a jak později.

Jak to probíhalo v nemocnici?

Kluk, co mi přivolal sanitku, popsal jednomu z lékařů hned na místě co se stalo, takže se mě pak už na moc neptali.

Pamatuju si, že jsem nějaký čas seděl na příjmu... ale pak už nevím.
Když mě odváželi na sál, tak se mě někdo ptal, jestli potřebuju tlumočníka...
Kolem poledne jsem měl operaci. Nevím, jak dlouho trvala operace, nevím, jak dlouho jsem pak ležel.

Probral jsem se potom... asi večer. Ležel jsem sám na pokoji a byl jsem na kapačkách. V tu chvíli jsem nechápal, co se děje.

Kdy ti došlo, co se stalo a kde jsi?

Bylo to asi pondělí ráno. Vzbudila mě sestřička a začala na mě mluvit. Zřejmě to byla vizita, protože hned přišel doktor a všechno mi vysvětlil.

Co ti řekl, rozuměl jsi mu vše?

Vysvětlil mi, jako jsem prodělal operaci a co bude následovat dále. Na rovinu mi pak řekl, že mám roztříštěnou čočku v oku a že si nějaký čas poležím.

Řekl ti rovnou, že bude následovat další operace?

Ano. Vysvětlil mi, že první operací mi zachránili oko a že podle stavu oka se za pár dní uvidí, co bude dál. Později mi jedna doktorka naznačila, že nemám poškozenou sítnici a s největší pravděpodobností budu vidět. Bylo mi ale také řečeno, že budou muset následovat ještě další operace.

Jak se o tebe v nemocnici starali?

V Čechách jsem nikdy v nemocnici neležel, takže nedokážu porovnat, jestli by to u nás bylo lepší. Tady v Dublinu se o mě ale každopádně starali dobře - 3× denně celkem dobré jídlo a také jsem se tam naučil pít čaj s mlékem. Sestřičky se stále vyptávali, jestli jsem OK...

Jak dlouho jsi byl hospitalizovaný?

V nemocnici jsem byl 7 dní a v pondělí ráno mě pak propustili domů. Řekli mi, že mám být v klidu doma a za 14 dní se mám dostavit na další operaci.

Asi týden po té, co mě propustili z nemocnice, jsem šel na Gardu, jak mi doporučili. Vše jsem nahlásil, ale protože záznam z kamer z toho dne už byl smazán, nemohli pro mě už nic neudělat.

Takže jsi se po dvou týdnech zase vrátil do nemocnice?

Ráno jsem se dostavil do nemocnice a večer už bylo po všem. Šlo vlastně o vyndávání střípků čočky z oka.

Doktor mi pak řekl, že se teď oko musí uzdravit samo. Rozhovor ukončil tím, že bude určitě následovat další operace. Dostal jsem kapky do očí a pak jsem v podstatě každý měsíc docházel do nemocnice na kontrolu.

Už víš, jaká další operace tě bude čekat?

Naposled jsem byl v nemocnici 12. října na vyndávání stehů, to bylo opět pod narkózou. Tentokrát jsem si ji užil. (smích)

Teď v prosinci bych měl jít ke specialistovi kvůli kontaktním čočkám.
Je ale nepravděpodobné, že by mi ta kontaktní čočka sedla, protože mám poškrábanou rohovku. To by tedy znamenalo, že bude následovat další operace, která spočívá v transplantaci čočky a rohovky.

A jaký je vlastně stav toho oka teď?

No, nebolí, je trošku menší, jak můžeš vidět.

Láďa zavřel zdravé oko, a povídá: „Vidím světlo, barvy, máš nějakou tvář, vlasy... vidím nějaký odlesk, to bude asi sponka ve vlasech... ale prostě to jsou jen stíny.

A jak je to vlastně s pojištěním? Kdo ti hradil pobyt v nemocnici?

Na tohle jsem se ptal hned ze začátku. Po pár dnech po operaci mi bylo řečeno, že vše bude hradit stát, jelikož jsem byl obětí a napadení nebylo způsobeno vlastním přičiněním.

Víš, celý problém byl v tom, že nosím brýle. Při té osudné ráně došlo k rozbití skla brýlí, které poškodilo čočku oka. Kdybych nenosil brýle, tak bych z toho vyvázl s obyčejným monoklem.

Jak se k celé záležitosti postavili v práci?

Už v nemocnici se za mnou přišel podívat vedoucí oddělení, kde jsem pracoval, a přinesl mi přání od spolupracovníků a předal mi také cca 100 Euro, které pro mě vybrali kolegové z práce.

Po třech týdnech po druhé operaci jsem šel do práce. Oko ještě nebylo dobře zahojené a to byla možná chyba. V práci mi řekli, že můj stav nedovoluje, abych vykonával svoji práci bezpečně a bezchybně a poslali mě domů s tím, že mám přijít, až se to zlepší.

Strávil jsem vlastně 2 měsíce doma. Stále jsem byl jako zaměstnaný pod agenturou, a naštěstí jsem měl něco našetřeno, takže jsem to nějak zvládl i bez pravidelného příjmu. Po dvou měsících jsem začal chodit na brigády přes agenturu a koncem srpna jsem si našel novou práci.

A co na to tvoje rodina?

Když jsem volal poprvé domů, tak byli naši vyděšení. Před pár týdny jsem byl poprvé doma, od té doby co jsem tady v Irsku. To už si ze mě utahovali, že po té transplantaci budu viděl třeba očima vraha.

Neuvažoval jsi po tom všem o návratu domů?

Ne. Vlastně možná tak první 2–3 dny. Víš, téměř každý den za mnou byl někdo v nemocnici a to mě nakoplo. I nemocniční personál mi dával najevo upřímnou lítost, protože šlo o bezdůvodné napadení.

Tohle by se mi klidně mohlo stát i kdekoli jinde, v Čechách, na Slovensku, ve Francii i doma v Praze. Blbci se najdou všude. Prostě jsem byl ve špatný čas na špatném místě. Jak říká můj kamarád: That’s life, my friend.

Markéta Pippalová, Dublin

počet komentářů: 12 | přidat komentář


Uživatelský účet

   Registrace

Zapomněli jste heslo?

Soukromá inzerce

poptávka práce
Dobrý den, nevěděl by tady, prosím, někdo o někom, kdo...

nabídka bydlení
Ponukam v rod.dome PHIBSBORO D7 1postelobu izbu vo velmi pekn...

Diskusní fórum

22.06. - Zdravotnictví/ Farmacie
Dobrý den, má někdo zkušenost s prací lékárníka v Irsku? Jak se díva...

07.06. - Nabidka prace kuchare
Dobry den,
Nabizime praci kuchare/kucharky v Czechinn, temple bar, Dub...

26.05. - Seznamka / Zoznamka
Zdravím všechny pozitivní lidičky :)
19.6. Odlétám na rok do Irs...

23.05. - Cork a okolí
Ahojte, nedávno jsme s přítelkyní dorazili do Corku (Macroom) a rádi byc...

23.05. - Seznamka / Zoznamka
Originál vložil(a): niki tazz

caute vsem :) hledam kamarady,...

18.05. - Prace
Ahojte, chystám se v srpnu do Irska a chci si tam najít práci, nejlépe na...


Copyright © Martin Loužecký, 2009—  |  O stránkách Irsko Aktuálně