• Irsko Aktuálně
  • Aktuálně z Irska
  • Kultura
  • Rozhovory
  • Tipy na výlety
  • Praktické informace
  • Poradna
  • Soukromá inzerce
  • Diskusní fórum
  • Odkazy
  • O stránkách
• Jedu do Irska
  • Poznáváme Irsko
  • Památky
  • Irská města
  • Mapa Irska
  • Fotoarchiv
  • Videoarchiv
• Práce a studium
  • Práce v Irsku
  • Studium v Irsku
  • Pracovně právní náležitosti a pravidla
  • Mzda, pracovní doba a dovolená
  • Registrace zaměstnanců, daně a sociální pojistné
  • Sociální zabezpečení
  • Zdravotní péče a pojištění
  • Ukončení pracovního poměru
  • Důležité adresy a telefonní čísla
  • Pracovní a jiné zkušenosti
• Zajímá mě Irsko
  • Základní údaje
  • Historie
  • Kultura
  • Sport
  • Jazyk
  • Gastronomie
• Irská republika
  • Irský stát
  • Ekonomika
  • Průmysl
  • Zemědělství
  • Doprava
  • Školství
  • Sociální politika, zdravotnictví
  • Energetika
  • Telekomunikace a masmedia
• Severní Irsko
  • Politický vývoj
  • Konflikt v severním Irsku
  • Politické strany
• Česko v Irsku
  • Krajané v Irsku
• Irsko v Česku
  • Kam za Irskem v ČR
  • Škola irských tanců
  • Irská hudba
  • Skupiny irských tanců
  • Irské hospody

---

---

"Přijel jsem na 6 měsíců, zůstal 6 let ..."

03. 11. 2006 | Jana Strýčková, Dublin | 3681 přečtení | počet komentářů: 0

Mohl bys nám říct něco stručně o sobě – kolik ti je, jak dlouho jsi v Irsku, a proč vlastně?

Za měsíc mi bude třicet a začátkem dubna jsem oslavil šest let
strávených v Dublinu. Před těmi šesti lety jsem přijel původně na
půlroční postgraduální studijní pobyt, na který mne nalákal můj spolužák
z matfyzu.Ale po půl roce se mne místní šéf zeptal, jestli bych náhodou
nechtěl udělat pod ním doktorát a já jsem si řekl proč ne a zůstal jsem
tu o něco déle než onen plánovaný půlrok.

Jak ses dostal na Dublin City University a jaké byly hlavní zlomové body? Co vlastně teď děláš?

Na Dublin City University jsem se dostal snadno a hlavní důvod, proč jsem
zde, byla asi lenost. Když jsem si od pilnějších spolužáků nechal
vysvětlit, že pokud chci studovat v Americe potřebuji vše začít
zařizovat asi dva roky předem, složit několik zkoušek z jazyka a
odborných předmětů, tak jsem byl mile překvapen, že na studijní pobyt
tady na univerzitě stačila výměna asi tří emailů s mým budoucím šéfem.
Žádné složité papírování a vše bylo snadno zařízeno.

V Praze jsem vystudoval odbornou fyziku, konkrétně optiku a tady na
univerzitě jsem pokračoval ve vzdělávání. Ale to musím trochu upřesnit:
Ve vědeckých oborech je ale postgraduální studium primárně zaměřeno na
výzkum a vysedávání na přednáškách je minimum, v irském případě dokonce
žádné. Studium a jeho financování je taková symbióza mezi šéfem, který
někomu slíbil něco vyzkoumat a dostal na to peníze ale nemá čas to
fyzicky dělat a studentem, kterého šéf za mrzký peníz zaměstná a student
onen slíbený výzkum provede vlastníma rukama a hlavou a jen tak
mimochodem si na závěr pořídí titul.

Naštěstí se mi vše podařilo a dočkal jsem se (kromě zavedení tramvaje do
Dublinu) i promoce v anglickém stylu, kdy studenty oblékli do velmi
srandovních kostýmů s veselými klobouky a po třech stovkách je najednou promovali na bakaláře, mastry a doktory. A teď jsem zaměstnán poslední
půlrok na stejném pracovišti jako výzkumník, a pracuji na několika
zajímavých projektech.

Tvoje jméno figuruje u několika publikací, většinu názvů nedokážu přeložit, natož si pod nimi něco představit. Jaká je tvoje náplň práce a jak vypadá tvůj běžný den?

Jak jsem už řekl, pracuji ve výzkumu, na pracovišti které se zabývá
optickými senzory. To jsou věci, které používají světlo například k
měření koncentrace kyslíku a jiných plynů, nebo dnes i k detekci různých
chorob ze vzorku krve a podobně. To, že používáme světlo nám umožní
všechno změřit „na dálku" – třeba se můžeme podívat dovnitř pytlíku s
masem, aniž bychom ho otevřeli, kolik je tam kyslíku a z toho usoudit,
jestli uvnitř nerostou nějaké bakterie. A ideálně za několik let uvidíte
podobné zařízení na každé pokladně v supermarketu, kde vám u každé
balené potraviny zjistí, jestli náhodou není zkažená, aniž by otevřeli
balení a zkažené balení vám neprodají.

Pak ve spolupráci s botanickou zahradou pracujeme na projektu který má
ukázat dětem na základní škole jak takové senzory používat. Děti si
vyzkouší co se děje s kyslíkem ve sklenici, když v ní zapálíme svíčku a
také se podívají jak se mění teplota a vlhkost v jednotlivých sklenících
během dne.

A jak vypadá můj pracovní den? Přiznávám, že je poměrně flexibilní, není
to práce od do. Den trávím mezi laboratoří a kanceláří a několika
schůzkami, kde s kolegy rozebíráme naši práci a snažíme se najít řešení
našich problémů. Naštěstí jsme velmi různorodá skupina fyziků a chemiků,
takže většinou vždy někdo přijde s nápadem, který problém vyřeší nebo
obejde. A během semestru se ještě jednou týdně věnuji prvákům a druhákům
v praktikách, kde se seznamují s fyzikálními experimenty.

Kromě své práce se věnuješ i dalším koníčkům – na internetu jsem našla tvé nádherné fotky z Kavkazu.

Mezi moje koníčky patří pořádat různé expedice, ať už pěšky do hor nebo
na kole. Na Kavkaze jsme byli v roce 2001 a vylezli jsme na Elbrus,
nejvyšší tamní horu. Loni jsem byl zase na kole podívat se na Krym, kde
ještě kromě jiného pořád je kdysi mezi pionýry slavný mezinárodní
pionýrský tábor Artěk, dnes prázdninová základna pro děti bohatých
ruských rodičů.

Mám takový pocit, že kam můžeš, jedeš na kole.

Musím přiznat, že kolo je můj oblíbený způsob dopravy. I tady po Dublinu
ho hojně používám. Vždy cestou do města mne baví soutěžit s automobily a
autobusy, kdo tam bude dřív. A v době dopravní špičky, což je v Dublinu
skoro pořád, suverénně vítězím. Navíc je to tak říkajíc doprava z domu
do domu a bez přestupu, což se o zdejší hromadné dopravě říct nedá.
Dublin se na první pohled tváří, že je k cyklistům přívětivý množstvím
cyklostezek, respektive cyklistických pruhů na silnici. Ale při druhém
pohledu se ukáže, že řidiči zase tak přívětiví nejsou, když na těchto
pruzích parkují. Drobný problém je s krádežemi kol, které jsou tu
poměrně časté a mě samotnému už zmizelo dvě a půl kola, když počítám i
ukradené přední kolo. Ale volbou dostatečně starého kola a dobrého zámku
jsem, zdá se, riziko dost eliminoval. Takže kolo doporučuji i ostatním.

Víc o tobě je na internetu, můžu zveřejnit tvou internetovou stránku?

Když jsem přijel, tak jsem psal pro kamarády malý deníček se svými
postřehy z Irska. Postupem doby se frekvence zápisů zmenšovala a s mým
plánovaným odjezdem ustane úplně. Najdete jej na adrese
http://atrey.karlin.mff.cuni.cz/~hradil/ie

Jana Strýčková, Dublin

počet komentářů: 0 | přidat komentář

Další projekt Loužecký.cz